!Píšu recenze alb na objednávku!(více ZDE)

!Anketa o album prázdnin 2012 ZDE!

Motto století:
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek
Lenost jest motorem pokroku :-P


PÍSEŇ TÝDNE:

Ensiferum - Zlín - 6.10. 2012 Aneb Masters Of Rock café v plamenech!

27. října 2012 v 19:06 | Mr. Madrak |  Můj deník
Samozřejmě plameny v nadpisu berte s rezervou. Ovšem koncert a jeho atmosféra byla natolik mocná a silná, že k požáru nebylo daleko! Koncert sice probíhal před třemi týdny, ale mezitím se mi nahromadili problémy a operace, proto zde článek najdete až takhle pozdě. Ovšem k věci.



Nevím jak je tomu dlouho, ale řekl bych že přes půl roku, když jsem na internetu objevil zprávu, že tato finská banda míří do naší krásné vlasti. Problém pro mě jako pro pražáka byl ovšem ten, že jediný koncert se konal v "dalekém" Zlíně. To nebylo však nic, co bych v danou chvíli povazoval za překážku - ostatně celkem dost jsem v ohledu cestování důvěřoval českým dráhám a tak jsem se rozhodl že na koncert jedu. A aby toho nebylo málo, domluvil jsem se i s Monikou - která mě bláznostvím z této skupiny nakazila - že pojedem spolu. Velice brzo mi byli sražené růžové brýle optimistického organizátora, protože se ukázalo, že spoj ze Zlína bude dost komplikovaný - nejen že by jsme museli čekat několik hodin na nádraží, ale ještě k tomu by jsme jeli s mnoha přestupama a pochybnou trasou. Vše bylo dovršeno názorem mé matky, která tuto možnost zakázala. Nakonec se ukázalo jediným bezpečným (a legálním) řešením domluvit se s mým laskavým otcem, aby nám vzal autem. I to se v závěru ukázalo neuskutečnitelným, ovšem - jak zní motto mého otce - nic není nemožné a tak se domluvil s mým strýcem, který nás do Zlína vzal místo něj.


Cesta byla - i přes obavy - klidná a na dálnici jsme skoro nenarazili na žádné auto. Cestou jsme poslouchali asi osmkrát dokola albu Peace Sells od skupiny Megadeth (pochopte, nikomu se nechtělo ty CDéčka měnitú, snažili jsme se postupně konzumovat horu jídla, kterou sebou přivezla Monika a nešetřili jsme humorem. Do Zlína jsme dorazili s časovou rezervou a mohli jsme si prohlédnout budovu Masters Of Rock café, kde jsem byl poprvé v životě. Musím uznat, že objekt je to až překvapivě malý, ale strašně příjemný a sympatický. Ensiferum měli svůj vlastní stánek se spoustou věcí pro fandy, od mikiny, přes činely až po kalhotky. Velice lákavá nabídka mě donutila utratit tam takřka veškeré peníze, co jsem v danou chvíli měl. Do haly nás vpustili s menším zpožděním a tak jsme zaujali to nejlepší možné místo - u pódia uprostřed. Nával fanoušků se ale nekonal a tak "hala" zůstala poloprázdná (nebo poloplná, to záleží na úhlu pohledu)


Čekání nebylo zas tak dlouhé, navíc si člověk mohl krátit čas počítáním činelů, nebo plánováním hudební kariéry. Profane Omen začali takřka přesně načas. Napoprvé jsem byl překvapen dobrým zvukem, což není u předkapel obvyklé - a u kapel tohoto typu to platí dvojnásob. Něco mezi groovem a metalcorem, a přesto pro mě zvládli pozici předkapely bravůrně. Nebylo to nic, co by se studiově dalo nějak moc poslouchat, ovšem živě to posluchačovi rozhodně nevadilo, přesto že se mi zdálo, že jsem to již spoustukrát slyšel. Klub vyprodukoval báječnou atmosféru a skupina vypadala velice spokojeně, dokonce se jí ani nechtělo odcházet z pódia. Podle mého by tam mohli hrát další hodinu - bylo to příjemné poslouchání písní, které nepotřebovali výraznou melodii k tomu aby zaujali. Mělo to správné grády a přitom to nebylo nic pozérsky upjatého - členové kapely byli usměvavý a veselí.


To rozhodně neplatilo u další z předkapel Amoral. Když jsem si dělal srandu z osoby, která připravovala mikrofón, jak moc ošklivá ta dívka je a jak moc jí chybí poprsí, netušil jsem, že se brzy dozvím, že to je muž! Rozhodně to bylo to nejvíce překvapivé na této skupině. Brzo dorazil i bubeník s očními stíny, který nepůsobil ani z poloviny tak drsně jak si myslel a bylo mi z něj do breku. Ani jeho výkon nebyl překvapivý. Samozřejmě když začali páni kytaristé, začal jsem být na chvíli spokojený, ovšem jen do chvíle kdy jsem se dozvěděl, že už dvě minuty máme slyšet zpěv. Místo toho jsme ovšem pouze viděli, jak se zpěvák o něco snaží. Zvukař pravděpodobně odskočil na kavčo, protože se nic během celého vystoupení nezměnilo. Zázrak to ovšem nebyl, jen - jak již jsem říkal - kytary byli skvělé. Vše se odrazilo na atmosféře a skupina z toho moc radost neměla. Odešeli bez velkého loučení a děkování a nebylo se čemu divit. Mohli jsme pouze doufat, že zvukař kafe brzo dopije, jinak by vše mohlo dopadnout velice tragicky.


Na začátku koncertu jsem si zase zanadával sám na sebe, že si čtu setlisty skupin na které chodím, protože pak nikdy nejsem překvapen a vše je tak moc očekávané, až to trochu krade zážitek, který bývával kdysi, když jsem si detailně vtloukal do hlavy všechny písně abych nemohl být zaskočen něčím co neznám a pak jsem vždy chválil výběr. Zvuk byl opraven, ikdyž ze začátku moc žvala basa. Oplácaní, polonazí seveřané na pódiu zářili, chrlili jednu pecku za druhou a člověk nevěděl co pozorovat dřív. Žádné zbytečné předvádění - místo toho se skupina snažila co nejvíce hrát a splnit všechna očekávání. Úžasnej basák Sami si s náma pravidelně plácal a skákal po pódiu, můj jmenovec Markus zářil a zpěvák/kytara Petri se zase smál naší praktické koncertní vychytávce - když půlka haly tleskala do rytmu písně a druhá hrozila, začali jsme si s Monikou jednou rukou tleskat společně a druhou jsme mohli hrozit. V klubu se rozhostilo peklo, lidé nadšeně pogovali, zatímco já jsem dělal hradbu pro dívky v první řadě. Skupina nás bez zbytečně dlouhých sól přesvědčila o neuvěřitelné síle a kvalitě a dali do toho vše. Lidé se nemohli dočkat největších pecek o které skandovali po každé písni z čehož pouze skvělé Bamboleo nebylo splněno. Všichni se dočkali jak Battle Song, tak i milovaného Lai Lai Hei. Vše zakončili úžasným coverem slavné melodie a přidali i pra-song všeho metalového Black Sabbath od Black Sabbath (z alba Black Sabbath) Nebyla osoba která by odcházela nespokojena a já považoval celý večer za velice úspěšný!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Madrak píše recenze: (známkovaní jako ve škole)

1*
1
2
2 -
3
3 -
4
4 -
5

Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 27. října 2012 v 22:38 | Reagovat

Ty bláho. Jaká operace? Taková neinformovanost! :-O

Nu což, Ta "slečna", co si připravovala mikrofon mě pobavila. To jsem opravdu nečekala. Pán s "krutopřísnými" stíny by se měl také zamyslet. A že není slyšet zpěv je opravdu ostudné.. Ale zbytek koncertu popisuješ velice pozitivně. Já bych se na ČD raději nespoléhala už jenom z toho důvodu, že jezdím vlakem každý pátek a nedávno měl můj vlak 60 minut zpoždění..

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 28. října 2012 v 0:48 | Reagovat

To víš, všude se najdou divní lidé. Já jednou šla po ulici a vídím v dálce krásného chlapa. A když přijdu bláž, zjistím, že je to hnusná ženská. Takže někdy je to pohlaví fakt nejistý.
Ale hlavně, že sis ten koncert užil.

3 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 2. listopadu 2012 v 16:12 | Reagovat

Muhaha, moje nakažení jimi přetrvává dodnes a doma bylo oblíbeno Bamboleo. A z Ariho mám Prdel taky dodnes. :D Jediná škoda toho dne (když nepočítám Amoral :D) byl fakt, že jsme tam nezůstali tak hodinu po skonení, kdy drazí Finové vylezli ven mezi lidi. Co ty víš, třeba by ti janne věnoval činel zdarma. :D

4 Madrak Madrak | Web | 2. listopadu 2012 v 17:49 | Reagovat

[3]: Nutno si uvědomit, že celá tato akce byla docela nahraně a nasrat rodiče... to bych oželil i ten činel :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama